Tahle srdcovka není o konkrétním filmu, je o rolích. Původně jsem minulý týden chtěla napsat Nedělník, ale nějak jsem to nestihla, tak jsem se infiltrovala do filmové srdcovky, kam možná moje téma patří ještě víc… i když to není o konkrétním filmu, ale zároveň vlastně je.
Když se řekne „filmová srdcovka“, první, co mne napadne, je naprosto jednoznačné: Panna a netvor. A protože předpokládám, že tuhle lahůdku všichni znáte (a kdo ne, někde v životě hodinu a půl totálně promarnil), vlastně ani nebudu moc mluvit přímo o něm, ale spíš o tom, co mu předcházelo, v mé osobní rovině i v té obecné.
Jmenuju se Monika a jsem filmový nadšenec. Ano, je to svého druhu závislost a člověk pak, stejně jako u knih (nebo u dětí) nemůže vybrat jen jednoho oblíbence. Tohle prostě po rodičích, zavilých čtenářích, ani po skutečných milovnících filmového pásu prostě nemůžete chtít.
Tenhle film je úchvatný nejen díky hereckým představitelům, perfektnímu scénáři a vynikající režii. Sedí tu všechno. Ale je tu zároveň i něco navíc. Něco, co se povede do filmu vetknout jen málokterému tvůrci. Duše.
Hádanka: představte si, že jste čtrnáctiletí mlíčňáci a jdete do kina. Po dvou hodinách vyjdete ven coby mužní muži, kterým rostou chlupy i na chlupech a možná si chvíli nejste jistí svou sexualitou. Jaký film jste právě viděli?
Mad Max: Fury Road ovládnul filmová plátna v porovnání s jinými srdcovkami, co vám tu pravidelně servírujeme, teprve nedávno, přesto se mi to občas zdá jako včera, když jsme vyrazili do multikina na jeho 3D projekci.
Na přelomu milénia měl Štěpán Tůma spolu s bratry nepsanou dohodu. Každý víkend se vydali na procházku se psem do labyrintu sídliště a půjčili v zastrčené videopůjčovně jednu až tři VHSky. Třeba Smrtonosnou zbraň.
V posledních letech jsem propadla korejské seriálové tvorbě, obzvlášť té, v níž se mísí fantastično s milostnou zápletkou. Představit bych vám chtěla sérii, která mi otevřela dveře do světa strhujících korejských seriálů: Extra-ordinary You.