Fantasy

V přeplněném žánru young adult fantasy, kde se nezřídka recyklují osvědčená klišé, se občas objeví dílo, které sice staví na známých základech, ale dokáže je obléci do neokoukaného hávu. Plující svět (v originále The Floating World) z pera Axie Oh je přesně takovým případem. Jde o úvodní díl slibné dilogie, jenž splétá křehká vlákna korejské mytologie, konkrétně legendy o nebeských pannách (seonnyeo), s drsnou estetikou zlehka připomínající steampunk či vizuální narativy Studia Ghibli. Výsledkem je příběh plný melancholie, ztráty, ale i jiskřivé naděje.

Kdysi dávno, když jsem ještě četl Písně ohně a ledu, mi kamarád poradil, že mám zkusit Malazskou knihu padlých. Podobně napínavé, ale mnohem lepší, říkal. Chvilku jsem nad tím uvažoval, vážně, ale nakonec jsem na desetidílnou ságu s průměrem 700 stran na knihu odvahu nenašel a nad Měsíčními zahradami se na dlouho uzavřela oblaka. To se změnilo až nyní, kdy OneHotBook našlo odvahu na její převedení do podoby mluvené. 

Všechno jednou končí. A tak končí i mé putování osmidílnou gamebookovou sérií o Gabrieli Knoxovi od českého autora Jiřího Mikulíka. Byla to parádní jízda trvající celé dva roky. Určitě se k ní vrátím, ale to prvotní ohromení už nezažiju. Ale vy, vy byste mohli.

Ludmila Svozilová je autorka s velmi svébytným literárním stylem a já její knihy neskutečně miluju. Ať už se jedná o romány, jako je Sběračka kostí nebo duologie Zemři, Kaine, či povídkovou sbírku Paranoia, drží si vysokou kvalitu bez výkyvů.

Sasha Peyton Smith servíruje lahůdku pro všechny milovníky vílí romantasy. Výsledkem je příběh, který působí jako noblesní ples zalitý zlatem, v jehož koutě však číhá stín. 

Po prvej časti trilógie Propast času sme sa dočkali ďalšieho prepracovaného pokračovania, s názvom Císařovna. Už sme na Zemi, vytvorenej roztrieštením a pospájaním rozdielnych časových období, doma. Toňa s vojskom doputovala do Ríma, je uctievanou bohyňou a je rozhodnutá vybudovať nové impérium...

V české kotlině máme s peklem dlouhodobě rozporuplný vztah. Snažíme se ho přechytračit, využít a obelstít. Někdy úspěšně, jindy méně. Bojíme se ho, ale zároveň ho zobrazujeme jako svět plný směšných figurek. Příkladem toho úspěšného přístupu jsou všichni ti Jirkové a Honzové, snad hloupí, ale spíš pěkně vychcaní, kteří upíší duši ďáblu za životní úspěch a pak, když se čas naplní, se jim do pekla příliš nechce...