Honza Slívka u nás patří k oblíbeným a velmi čteným autorům. Stojí za sériemi Masomlejnek a Likvidátor, a tentokrát si pro čtenáře přichystal poctivý zombie nářez v podobě knihy Zombiekarnace, která nedávno vyšla u nakladatelství Epocha.

Konec světa

Svět, jaký jsme znali, před dvěma lety skončil. Zamořili ho nemrtví, kteří začali vstávat z hrobů – rychlí, zatraceně hladoví a bohužel téměř nezničitelní. I proto se malá skupinka uprchlíků z Prahy, tvořená především bývalými vojáky, vydává na strastiplnou a nejspíš beznadějnou cestu k Severnímu moři, kde na ně snad čekají odpovědi na otázky ohledně nemrtvých, které jim nedají spát.

Cesta je však nelehká. Skupinka na poslední chvíli uniká jisté smrti a nachází útočiště v podivné, zapadlé vesnici plné přeživších, kteří nečekaně znají odpovědi snad na všechny otázky, jež naše hrdiny tak trápí. Bohužel ale skrývají i několik odporných tajemství. Aby toho nebylo málo, kolem krouží neznámý dravec a ve vzduchu visí i hrozba v podobě Hordy, která smete vše, co jí přijde do cesty.

Zábavný mix, kterému občas spadne řetěz

Honza Slívka opět namíchal velmi čtivý a zábavný mix, na jaký jsme u něj zvyklí, tentokrát však čtenáře zavalí hordami nemrtvých lačnících po všem živém. Příběh nese klasický autorův rukopis – tedy zběsilou akci, při které tečou potoky krve, drsný humor, jenž si nebere servítky, a ano, dojde i na sex.

Tentokrát je však příběh posazen na poněkud temnější notu. Celek tak působí mnohem tajemněji a syrověji, než jsme u autorových knih běžně zvyklí. Oproti předchozím počinům je ale potřeba se vyrovnat s faktem, že ději, byť je velmi čtivý a chytlavý, na několika místech lehce vypadává tempo.

Příznivci klasických zombie akcí mohou být možná trochu zklamaní – nebo naopak potěšení. Záleží na tom, nakolik je pro vás tento žánr už vyčpělý. Zombiekarnace totiž nabízí lehce odlišný prožitek, než na jaký jsme zvyklí, a kromě střílení a kosení hord zombíků přináší i další zajímavé rovinky.

Jak už je u autora zvykem, těšit se můžeme na zajímavé, dobře napsané a sympatické postavy – a to na obou stranách, dá-li se to takto rozdělit. Ať už jde o sympatického hlavního hrdinu Jirku, či tajemného, záhadami obestřeného Maxe.

Opět dobrá práce

Honza Slívka svým novým počinem opět potvrdil své pevné místo na poli tuzemské fantastiky. Zombiekarnace nabízí tradiční mix šílené akce a humoru, tentokrát však v temnějším hávu. Bohužel, byť jde opět o zábavnou jízdu, která se snaží pojmout žánr zombie akce trochu jinak, místy jí nepříjemně dochází dech. Ve výsledku se však jedná o nadprůměrnou záležitost, kterou by byla škoda minout.

Honza Slívka: Zombiekarnace

Vydala: Epocha, 2026

Obálka: Jiří Arbe Miňovský

Počet stran: 440

Cena: 314 korun

První povídka, která nese stejný název jako celá sbírka, vypráví o Edwardovi. Edward je polda. Dokonce velmi uznávaný polda. Ale také je to otec, který by pro svou dceru udělal cokoli. Když Ashley zmizí a její jméno se objeví na seznamu unesených dětí z okolí horského městečka Rain Falls, Edward se nekompromisně pouští do pátrání. Musí svou dceru najít, ať už ho to bude stát cokoliv.

Je hezký umřít za úplňku začíná jako napínavý thriller o únosech dětí, do kterého se později přimíchá kapka mystiky a legend. Autorův místy až poetický a psychologický styl psaní jde v některých pasážích do přímého kontrastu s akčním detektivním dějem. V závěru se však odehrává tolik věcí, až čtenář může být zmatený a v ději se lehce ztrácet.

Medový měsíc vypráví o dívce, která se bosa toulá krajinou a na nic si nevzpomíná. Neví kdo je, proč nemá boty ani kam má namířeno. Je v dosti zuboženém stavu. U cesty zastaví auto s mužem, který ji nabídne pomoc. A dívka si cestou začne vzpomínat…

Čtenář dlouho neví, co se vlastně děje a kdo tajemná dívka. Společně s ní se dozvídá střípky z nedávných událostí. Objevuje se tu hodně hloubání nad životem a filozofické myšlenky. Ti, kteří nemají Pravou bluesovou kočku přečtenou (tak jako já) se během čtení povídek mohou místy ztrácet a mít pocit, že jim něco uniká. U této povídky bych určitě doporučila mít zmíněnou knihu přečtenou. Povídka je chytře vymyšlená a sestavená, ale plně ji ocení spíš ti, kteří mají přečtenou Bluesovou kočku a jsou obeznámeni s postavami a jejich osudy z ní.

Asi nejslabší povídkou sbírky je v mých očích Vlkodlak. Za úplňku někdo zabíjí ženy. Místy se objevují logické nejasnosti a k přehlednosti moc nepomáhá ani korektura – k té se vrátíme později. Námět to moc neutáhl a povídka působí jako jedna kapitola vytržená z většího celku – pro lepší orientaci v ději bych opět doporučila mít přečtenou původní knihu. Vlkodlak navazuje lehce na první povídku, ale sama o sobě čtenáři příliš neřekne a nijak ho nezasáhne.

Spolknuté město má oproti předchozí povídce rozhodně potenciál zaujmout. Dívka vejde do hospody, kde si parta štamgastů vypráví historky. Zapojí se a přijde s příběhem, který je mnohavrstevnatý a drsnější, než by si parta chlápků troufala hádat. Povídka je místy příliš zamotaná. Vyprávění je psáno třemi různými pohledy a linkami – střídá se nejen prostředí, ale i přechod z er-formy na přímou řeč a ich-formu. Na povídku je to možná až moc a spíš to čtenáři ještě víc zamotá hlavu.

Povídka, která svou tajemnou, lehce sci-fi atmosférou vybočuje a zároveň zpracovává velmi zajímavý námět je Vlak duchů. Muž, jehož identitu zde nechci prozrazovat, se zúčastní zvláštního testu, nebo pokusu. Samotný popis procedury naláká a navnadí čtenáře k dalšímu čtení. A následně se toho v povídce stihne odehrát vážně spousta.

Závěrečná povídka Smutná hora je sympatickým zakončením celé sbírky.

Sbírka povídek je primárně určena čtenářům Pravé bluesové kočky, a právě oni by v ní mohli ocenit to, co čtenář bez předchozích znalostí světa a postav neocení. Autorův čtivý a těžší styl by si mohl získat pozornost milovníků magického realismu a psychologičtějších textů. Často se tu prolíná reálný svět s fantaskními a nadpřirozenými prvky, a od čtenáře žádá velkou pozornost.

Teď bych se ráda vrátila zpět ke zmiňované korektuře. Rušivým prvkem při čtení jsou převážně typografické a místy i stylistické chyby, které kazí plynulost čtení. V textu se objevují místa, která jsou označena jako přímá řeč, i když by jim v rámci logičnosti a lepší čtivosti textu slušela spíše kurzíva. Je zvláštní a matoucí číst akční scénu s přestřelkou, kde je odstavec monologu s přímou řečí a postava mluví tzv. ‚sama k sobě‘. Pokud by byl text v kurzívě a tahle ‚samomluva‘ by byla čtenáři prezentovaná spíš v podobě myšlenek nebo alespoň doplněna o slůvka ‚pomyslel si‘, dávala by situace větší smysl. V některých případech by to i zjednodušilo pochopení scény a přispělo k plynulosti čtení.

I přes drobné zapeklitosti dokáže sbírka Je hezký umřít za úplňku ve čtenáři vzbudit zájem o autorovu tvorbu. Navnadí ho na čtení Pravé bluesové kočky, doplnění kompletní dějové linky i příběhu postav. Raději bych však doporučila sáhnout nejprve po románu a až pak po této sbírce. Příběhy si pak užijete víc.

Dominik Fiala: Je hezký umřít za úplňku

Vydal: Fobos, 2026

Počet stran: 248

Cena: 399,- korun

Honza Vojtíšek je na poli žánrové literatury poměrně známé jméno. Naposledy na sebe tento plodný autor upozornil milovníky temných a hororových příběhů v antologii Když hrůza laská, po kůži běhá mráz. Za jeho nejvýraznější dílo lze podle mého názoru považovat eroticky laděný román Bezejmenná touha.

Nyní si pro své čtenáře připravil temně laděný povídkový román nazvaný 531, který vychází v první polovině dubna u nakladatelství Golden Dog. Čekají nás samostatně fungující, vzájemně propojené příběhy, které spojuje jediné místo – dům s popisným číslem 531. Společně se vydáme na temnou pouť napříč pochmurnými událostmi, které tento dům ukrývá ve svých zdech.

Propojené příběhy napříč časem

Honza Vojtíšek si pro čtenáře přichystal zatraceně zábavnou, hororově laděnou knihu, která má šanci oslovit i ty, kteří tomuto žánru běžně neholdují. Jednotlivé příběhy jsou velmi čtivě napsané a od prvních vět vás dokážou pohltit. Nechybí jim temná, místy až tísnivá atmosféra, ze které vám bude běhat mráz po zádech. Některé příběhy jsou lehce brutální, jiné zase obsahují jemný erotický nádech. Spojujícím prvkem je však všudypřítomný, znepokojivý strach, který vás chytne a nepustí.

Ačkoliv jednotlivé povídky fungují samostatně, jejich propojení – nejen skrze místo, kde se odehrávají, ale i prostřednictvím postav či událostí – jim dodává další rozměr. Celek vás nutí odhalit, co za vším zlem skutečně stojí. Zajímavostí je i zasazení příběhů do různých časových období. Čtenář se tak vydá na nevšední cestu, která začíná hluboko v minulosti a končí v nepříliš vzdálené budoucnosti. Většina děje se však odehrává ve druhé polovině 20. století a na počátku století jednadvacátého.

Stylistická rozmanitost

Zajímavým prvkem je také práce se jmény postav, která mohou být čtenářům povědomá – za mě jde o příjemné pomrknutí směrem k věrným fanouškům nakladatelství Golden Dog. Pro někoho však může být lehce rušivé, že každý příběh je vyprávěn jiným stylem. Setkáme se s er-formou, ich-formou i netradičním dopisováním mezi postavami. Tato rozmanitost ale zároveň přispívá k celkové pestrosti knihy.

Patříte-li mezi pravidelné čtenáře hororově laděných knih, nový počin Honzy Vojtíška by vám rozhodně neměl uniknout. 531 nabízí více než deset temných, vzájemně propojených a mimořádně zábavných příběhů, které vzájemně spojuje jeden dům a osudy jeho obyvatel. Pevně věřím, že tento titul nezapadne, proto si do kalendáře poznamenejte datum 13. dubna – právě tehdy kniha vychází. A nebo rovnou objednejte knihu v předprodeji.

Honza Vojtíšek: 531

Vydal: Golden Dog, 2026

Obálka: Michal Březina

Počet stran: 336

Cena: 399,- korun

Příběh: Zrada, dýky a vysoká politika

Autor nás vrhá do světa, kde Émarská říše (věrná kopie Říma se všemi senátory, otroky a byrokracií) soupeří s Chudaru – mocností, která se neštítí lidských obětí pro posílení své magie. Sledujeme Alvu Vorena, syna velemága bez špetky magického nadání, který se po zpackané invazi a teleportaci legie musel vypracovat vlastními silami. Jako velitel výzvědných služeb teď čelí životní výzvě: objasnit únos císařova bratra a dopadnout „Štiku“ – nejnebezpečnějšího špiona nepřátel.

Děj je spletitý, plný akcí a kontraakcí, probouzejících se bohů a zneužité magie. Autor rozehrál partii s vysokým počtem postav, ale díky jeho vypravěčské zručnosti se v nich čtenář neztrácí. Každá figurka na šachovnici – od mágů přes diplomaty až po vrahy – má v mozaice své místo.

Svět a atmosféra

Worldbuilding je silnou stránkou knihy. Inspirace antikou je zjevná, ale funkční. Magický systém má hlavu a patu, není to jen „mávání hůlkou“, jak se to zrovna hodí. I když úvodní prolog působí až rozverně a humorně, nenechte se opít rohlíkem. Ostří temnoty je drsné čtení, kde účel světí prostředky a krev teče proudem.

Fanoušci Joea Abercrombieho nebo světa Warhammer zde najdou známé ozvěny, přesto si kniha zachovává vlastní tvář a originalitu.

Verdikt: Proč si knihu přečíst?

Plusy:

• Komplexní postavy:Alva Vorenus je racionální, emočně plochý pragmatik, v němž se postupně probouzí skrytý talent.
• Propracované intriky:Špionážní linky a fungování tajných služeb dávají příběhu hloubku.
• Postupné odhalování:Minulost postav a jejich motivace se dávkují přesně tak, aby vás udržely u stránek.

Mínusy:

• Tempo:Občasné zvolnění může někoho odradit, i když k politickému thrilleru patří.
• Závěr:Finále v podzemí působí trochu překotně a některé linky zůstávají otevřené (pravděpodobně pro další díl).

Celkové hodnocení:
Ostří temnoty je sympatické překvapení na poli české fantasy. Je to poctivá řemeslná práce s dospělým tónem, která neuráží čtenářovu inteligenci a nabízí víc než jen obyčejné dobrodružství. Pokud hledáte mix historických kulis, špionáže a temné magie, s Alvou Vorenem nešlápnete vedle.

Zdeněk Schreil: Ostří temnoty

Vydal: Mystery Press, 2026

Obálka: Filip Štorch

Počet stran: 536

Cena: 499 Kč

Debutantka Markéta Klobasová ve své prvotině Rudý bohatýr staví čtenáře před poměrně těžký oříšek. Protože vstoupit do příběhu bez toho, aniž by člověk alespoň trochu tušil, co ho čeká, může znamenat, že se definitivně ztratí. A anotace? Ta je sice napsaná chytře, ale s přípravou vůbec nepomůže.

Na samém počátku se ocitáme společně s Geogijem Žukovem v nemocnici, ve které řádí… čarodějnice? Dobře, kromě skvrnitého tyfu jsou tu i nadpřirozené síly. Jenže děj se rychle přesune do Moskvy…

První rozkoukávání

Zpočátku bude mít nejspíš čtenář problém se zorientovat v tom, co vlastně čte. Georgij se totiž na delší dobu ztratí zcela z dohledu, aby byla nastíněna situace v Moskvě. Postupně se v krátkém časovém úseku seznámíte s mnoha dalšími postavami, otevře se několik paralelních dějových linií, až nakonec pochopíte, že se ocitáte v Moskvě v době nastupujícího komunistického hnutí.

Pro některé bude podstatným chybějícím střípkem konstatování, že román stojí na reálných historických základech, a že Georgij Žukov není jen náhodný fiktivní hrdina. Takže před otevřením Rudého bohatýra nezaškodí si trochu zagooglovat (i když možná má autor recenze jen bídný obecný rozhled) a seznámit se s danou dobou, což dá knize mnohem zajímavější kontext.

Chvíli tedy trvá, než se zorientujete. Text je náročný na pozornost, obsahuje množství různorodých postav a zpočátku děj teče spíše do šířky, staví pevné základy a prokresluje reálie. Některé věci si navíc musíte domyslet ze souvislostí. To se ale časem radikálně změní – když už se v příběhu pohodlně zabydlíte, vystřídá poklidný tok děje svižný kolotoč plný akce.

Jinými slovy

Pojďme se vrátit k předchozímu odstavci a k několika podstatným věcem.

Za prvé: bez spousty detailů a vysvětlování není možné vybudovat propracovaný svět. Klobasová tenhle úkol vzala opravdu vážně, a vyplatí se si chvilku počkat, protože pak vše šlape na výbornou.

Za druhé: spousta postav. Ale ty hlavní mají svůj prostor a máte příležitost je poznat opravdu do hloubky. A opět si vezme nějaký čas, než budete schopni ocenit do jaké hloubky u mnohých z nich autorka šla, jak si vyhrála s jejich charakterem. Jakmile si zažijete jednotlivé vazby a „kdo s kým“, nebudete se ztrácet – a teprve v té chvíli si začnete tenhle příběh užívat naplno. K mnoha z nich si navíc dokážete vytvořit vztah – ať už v kladném či záporném emočním spektru.

A do třetice: přesto, že kniha stojí na reálných historických základech, obsahuje spoustu prvků fantastiky – čarodějnice, vlkodlaky, snové šamanské světy… A právě tyhle věci jsou kořením dávajícím ději šmrnc.

Debutantka v akci

Zorientovat se v ději chvíli trvá. Ale co zaujme na první dobou je autorčin styl vyprávění a podání příběhu. Příběh na vás ulpí jako hřbitovní hlína – je těžký, dusívý a hutný. Pocit nepříjemné naléhavosti a tíživá atmosféra se dostaví velice rychle.

Markétě Klobasové rozhodně nechybí jazyková vybavenost a schopnost stvořit popisně perfektní scény, stejně jako komplexní svět osazený doslova živými postavami. V tomhle ohledu musíme před debutující autorkou opravdu smeknout.

Vyprávění se přelévá ve vlnách – po svižných pasážích následují klidné, ať již vysvětlující nebo nořící se do hloubky jednotlivých postav. Rozjezd, jak už bylo zmíněno, je ovšem pozvolný možná a ž příliš, podobně jako závěr možná až příliš hektický a příliš rychle gradující.

Markéta Klobasová má na kontě debut, který má sice své mouchy, ale Rudý bohatýr rozhodně stojí za pozornost. Ne, určitě vás nechceme připravovat na vše, co vás čeká – ostatně, i anotace knihy se tomuto nesnadnému úkolu elegantně vyhnula. Doporučujeme zkusit si přečíst ukázku, a pokud vám autorčin styl sedne, pak zvažte, zda jste ochotni investovat trochu času a trpělivosti, která je k překonání „otevírací“ fáze příběhu nutná. Odměnou vám bude spletitá cesta za hledáním léku, pomsty, boje o moc a vliv… Rudý bohatýr nabízí spoustu zápletek, dílčích témat a motivů, které je radost objevovat.

Markéta Klobasová: Rudý bohatýr

Vydala: Epocha, 2026

Obálka: Anna Boudová

Počet stran: 576

Cena: 579 Kč

Od doby, kdy Ruby obviní přítele své sestry ze znásilnění, jde všechno z kopce. V první řadě to poznamená život Ruby a její vztah se sestrou Erin. Po ukončení soudního procesu, kdy se Ruby s matkou odstěhují k babičce do Irska a otec s Erin zůstanou v Bostonu, se začnou rodinné vztahy bortit čím dál víc. Klín už byl mezi ně vražen, není cesty zpět.

Ruby se s následky incidentu, jak si událost sama pojmenovala, vypořádává po svém. Únik začne hledat v alkoholu a drogách. V irském Dublinu si vybuduje nový život, ale stín minulosti zůstává zastrčený v koutě mysli. Ruby už dávno není šestnáct. Je vypočítavá, manipulativní a zlá. Bojuje se závislostí a na minulost se snaží zapomenout.

„Věděla jsem, že jsem prožila něco příšerného, ale brandy mi to nějak pomohla zmírnit. (…) V této malé praxi jsem pokračovala i po příjezdu do Irska.“

Erin události také nenávratně poznamenaly. Buduje kariéru a v mnoha ohledech se má velmi dobře, jenže její milostný život je jedna velká bída. Jak má ještě někdy věřit nějakému muži, když její velká láska udělala něco tak odporného?

Vztah dvou sester byl nalomený už v dětství. Erin byla starší, krásnější, chytřejší. Pro mladší Ruby to bylo těžké. Žila ve stínu Erin a bylo pro ni téměř nemožné sestru v čemkoli dostihnout. Během uplynulých let je jejich vztah stále horší. Každá si žije vlastním životem, stovky kilometrů od sebe.

Liz Nugent v Pravdě o Ruby Cooperové vypráví příběh, který na oko začíná tou strašnou událostí, ale je v něm víc. Těžkými tématy se to v něm jen hemží. Pohrává si s dokonale propracovanými charaktery postav, pracuje s jejich psychologií, vývojem, s následky všeho, co se stane. Ruby je v mnoha ohledech anti-hrdinkou, která si čtenářovy sympatie spíše nezíská, ale nabízí se otázka: lze se Ruby divit, že se chová tak, jak se chová? Mohla něco z toho, co se stalo, ovlivnit?

Zajímavými postavami se to tu jen hemží. Události, které se dějí, jsou důležité a podstatné, ale postavy jsou tím pravým klenotem této knihy. Převážná většina děje se soustředí na sestry, ale není to celé je o nich dvou, ale i o vztahu jejich rodičů, a o rodině mladého muže, kterou incident poznamenal také. V průběhu vyprávění se dozvídáme, na kolik lidských životů měly události vliv.

„Životní lekce přicházejí v nejrůznějších podobách.“

Příběh se odehrává od osudného dne roku 1999 až do současnosti – konce roku 2025. Autorka do děje zakomponovala i všechny významné události, které se v průběhu let opravdu staly – 11. září, ekomonická krize na přelomu nultých a desátých let, teroristický útok na Bostonském maratonu nebo koronavirus a nařízení s ním spojená. Dodává to příběhu reálnost i syrovost, navodí atmosféru skutečné události a ne fikce – o to větší emoce ve čtenáři vzbudí.

Většinu textu tvoří dlouhé odstavce, které jsou psány v ich-formě a s lehkým emočním odstupem. Z kapitol Ruby často až mrazí ne jen díky tomu, co prožívá, ale hlavně jak k věcem přistupuje a přemýšlí nad nimi. Přímá řeč se objevuje spíše sporadicky, ale její četnost nemá pražádný vliv na čtivost ani plynulost. Děj se netáhne, naopak spíše vybízí ke čtenářově lačnosti po dalších informacích.

Pravda o Ruby Cooperové má přesah a potenciál oslovit čtenáře napříč žánry a preferencemi. Je to psychologický román s thrillerovými prvky, který zpracovává hlavně to, jaký dopad má sexuální násilí na všechny zúčastněné. Jak tenká hranice je mezi pravdou a lží, jaké následky obojí má. Jak traumatizující dopad má soudní proces na oběť, na její rodinu a jak drtivě a neúprosně to dokáže zničit rodinné vztahy a narušit důvěru na desítky let, ne-li na celý život. Pravda o Ruby Cooperové vám bude ležet v hlavě ještě nějakou dobu po dočtení. Velmi rychle se ponoříte do příběhu a neskutečně těžce se vám od něj pak bude chtít odcházet.

Jde o čerstvou novinku, která se v českých, irských i anglických knihkupectvích objevila v březnu tohoto roku a nadšené ohlasy už sbírá jak v zahraničí, tak i nás – a naprosto oprávněně!

Liz Nugent: Pravda o Ruby Cooperové

Vydal: George Publishing, 2026

Překlad: Miriam Pollak

Počet stran: 368

Cena: 499 korun

Zbraně nezabíjejí lidi – to lidé zabíjejí lidi.

Hard-core military román Miroslava Žambocha Afghánistán navždy je konečně tady!
Tedy, e-čtenáři ho již možná mají nějaký ten týden strávený, ale v tištěné podobě vychází právě dnes, 30. března.

Tento příběh sleduje jednotku českých vojáků na misi v nehostinném Afghánistánu blízké budoucnosti, přibližně kolem roku 2028.
784 stran dlouhý román staví na premise, že Afghánci do své země nevpustí příslušníky žádné z armád mocností, které ji v minulosti okupovaly, tedy Brity, Rusy ani Američany.
Jenže v Afghánistánu, kde se bez sjednocené podpory jednotlivých kmenů ujímá nová, mnohými neuznávaná, vláda, začne být trochu horko.
Rada kmenů a jednotlivých starších je pochybovačná vůči vědě, ostražitá vůči vojákům jakéhokoliv druhu a zamítající rovnoprávnost žen.
Na tomto území pátrá po dosud neobjeveném genomu americký výzkumný tým tvořený čtyřmi vědkyněmi a jedním mužským průvodcem, který se začíná cítit ohrožen.
Je třeba ho lokalizovat a dostat za hranice.

Mise, která se dle oficiálních míst nikdy neuskutečnila, připadne operačnímu týmu Armády České republiky složenému z vojáků v aktivní záloze.
Nejde o profesionály z povolání, ale o civilisty s dobrovolnou dohodou s AČR.
Pravidelně cvičí, mají přidělené hodnosti i vojenské průkazy a v případě potřeby nastupují k nasazení.
Úkol, který dostanou, by pro zkušené profesionály působil až směšně jednoduše: najít malý výzkumný tým americké univerzity a dostat ho ze země.
Jenže pro jednotku aktivních záloh to není rutinní operace, ale zkouška, která prověří jejich výcvik, odhodlání i schopnost obstát ve skutečné válce.

Matyáš Horek, příslušník výsadkového komanda Aktivní zálohy ozbrojených sil Armády České republiky, se po desetidenním výcvikovém kurzu vrací do své domoviny.
Temná ulice ho ale nepřivítá tak přívětivě, jak by si zasloužil, a po příchodu domů opět spadne do stereotypů, které nemá rád, do důvodů, před nimiž utekl do krátkodobé vojenské služby.
Přivítání partnerkou ani vyhlídky na nadcházející večer, natož na společný život, nevypadají příliš dobře.
„Naštěstí“ mu zazvoní telefon a Matyáš dostane nabídku přímo z ministerstva.
Nabídku, která se samozřejmě dá odmítnout, ale momentálně pro to nevidí žádný důvod.
A touto nabídkou je účast v misi se stupněm utajení T.
Misi, která se vymyká úkolům, na které byl připravován.
Misi, jež se také částečně vymyká okruhu působnosti Aktivní zálohy AČR.
Matyáš, který v jedné ruce drží telefon a ve druhé panáka na uklidnění, si v ten moment uvědomí dvě věci: ví, co je momentálně důležitější, a současně i fakt, že si z vojenského cvičení, z kterého se právě vrátil, ani nestihl vybalit.

Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů.
Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů.
Všichni chtějí, aby se vědci v pořádku vrátili domů.
Oficiálně.
Co by se ale asi tak mohlo pokazit?
Jedno letadlo, tři desítky mužů a jedna žena.
Čtyři terénní vozy, pár raket, kulometů, minometů, granátů, pušek s několika desítkami tisíc nábojů.
A k tomu nic neodpouštějící afghánské hory, které samy o sobě dovedou sežrat expedici i bez nepřátel.

Afghánistán navždy, alias cesta tam a zase zpět, se stane pro jednoho překvapeného muže a jeho druhy ve zbrani horskou dráhou. Tato horská dráha vás ale nevezme jenom daleko a zase zpátky, naléhavě vysoko a hluboko, a nebudeme se bavit jenom o nadmořských výškách, ale i o fyzických a hlavně psychických silách jednotky AČR, která si i přes své nadšení, talent, štěstí a schopné vedení sáhne na dno.
A toto dno je podáno mistrně někým, kdo chápe, jak funguje kotva osudu, táhnoucí vás skrze veškerou snahu ke dnu.

Tvrdá nehostinná krajina a houževnatý nepřítel však nejsou to nejhorší.
Vstoupíte na bojiště plné hlubokých údolí, vzdálených horských svahů a válečníků schopných ustřelit veverce hlavu na tři čtvrtě kilometru.
Vojáci na vlastní kůži poznají, jak vzdálené a iracionální dokáže být chování civilního obyvatelstva v kulturách a společnostech, které by například Evropané označili za středověké, i když není nutné házet všechny do stejného pytle.
Dostanete náhled do mentality Afghánců i okolních států, kde hranice pro místní často znamenají jen čáru na mapě a kde příslušnost ke kmeni váží víc než příslušnost k národu či vlasti.

• „Jmenuji se Junus Khamidov a toto je moje hospodářství,“ muž ukázal rukou na sebe.
  „Přiveďte své lidi, dáme si šálek čaje a já vám přitom řeknu, jak se nejlépe dostanete k řece.
  Mezi poli je to bludiště cest a některé jsou dost mizerné, jiné slepé.
  Ušetříte spoustu času.
  A některé jsou zaminované,“ dodal, jako by nic.” – 

Je to hardcore military, v němž místy ucítíte tóny fantasy a přes rameno vám dýchá dozvuk velmi blízké budoucnosti.
Roli zde bude mít i zahraniční politika, ale vstupuje do děje velmi minimálně, formou intermezz, a to je pro čtenáře dobře.

Vojáci mají uvěřitelné charaktery, vyobrazené tak, že se vám nebudou plést.

Používání jmen je časté a v kombinaci s výbornou románovou výstavbou se vám pěkně vrací do paměti, takže i přes jejich větší počet si je nakonec zapamatujete.
Naučíte se mít tyto postavy rádi, což pak autor skvěle zúročí v napínavém finále knížky.
Silně zapůsobí a funguje i vývoj hlavního hrdiny, jeho psychiky i postojů, které se pod tlakem mění a tvrdnou.

Miroslav Žamboch v Afghánistánu navždy dobře pracuje s napětím a drží čtenáře ve střehu.
Nikdy si nemůžete být jisti, jestli v následujícím odstavci přijde krvavá akční scéna, nebo jen krátká, zdánlivě banální pauza u termosky s kávou.
Právě tenhle kontrast dává textu rytmus a nepříjemnou nejistotu, která funguje lépe než laciné cliffhangery, tedy něco, co vás nutí pokračovat dál ve čtení.
Současně perfektně pracuje s lidskou psychologií a dokáže tak vytvořit velmi zajímavé a chytré příběhové momenty.

Pro Žambochovy romány je typická velmi silná kompozice a dobrá románová výstavba.
Předhodí vám začátky, které spolehlivě navnadí, a naservírují konec, jenž dokáže dojmout, brát dech či jen dojet silnou finální fázi knížky s veškerou gracií.
Mezitím často přicházejí klidnější pasáže, jakési ticho před bouří, kdy se zpomaluje, rozmisťují se figurky na šachovnici a ladí se detaily hry.
Na některé čtenáře to může působit rozvláčněji, ale právě tady se rodí vypravěčská kvalita a získávají se kontextové informace, které se v závěru vrátí i s úroky.

U autora takto vypsaného je zřejmé, že spoustu věcí dělá již intuitivně, a současně dokáže aplikovat zpětnou vazbu na určitou rozvláčnost, kterou mohli čtenáři pociťovat během čtení trilogie Veterán, Kapitán, Válečník.
Zde, na téměř 800 stranách, nenajdete pasáž, kde to dře, je pomalá, nudná či zbytečná.
Autor v této knize poutavě popisuje svět i s jeho lokální ekosférou.
Svět usazený až do téměř cestopiseckých koryt, jimiž protéká různě tempově meandrující hlavní příběh, do kterého se vlévají dobře padnoucí vedlejší dějové linie či osobní příběhy.

Budete číst vícevrstvý lineární děj plný napětí, akce, epiky, lehkého příležitostného flirtu a neustálého cestování, které autor glosuje někdy až s romantickou poetičností kontrastující s mrazivým sevřením smrti vanoucí ze vzdálených velehor, jejíž vzdálené vytí nese vítr v doprovodu tichého drnkání na ostnatou strunu.

• „Taková zima snad nebyla. Nebo ano? Vzhlédl vzhůru. Měsíční záře vytahovala z hvězdného pozadí rozsypaných démantů ledové štíty okolních hor, dech se srážel v páru a část obrazu přemaloval jemným závojem. Asi opravdu byla taková zima.“

Jak je u Miroslava Žambocha zvykem, nespoléhá jen na fantazii, ale mnohé si zkouší na vlastní kůži.
Vydal se proto až do vysokých nadmořských výšek Vachánského průsmyku v severovýchodním Afghánistánu, aby zjistil, jak náročné je vést bojové operace v takových podmínkách.
Sám Mirek poskytl informaci, že soubor s doprovodnými fakty a poznámkami má přes 30 stran.
Díky tomu se můžeme těšit na realistické popisy, přesné reálie, vcelku zdatně zpracované technické detaily zbraní i vybavení; to vše s pro Mirka typickou autentičností čerpanou z vlastních zkušeností a mnoha konzultací.
Auru věrohodnosti přiživuje i důraz na rozlišování civilního a vojenského oslovování či salutování.
Těšte se na správné používání armádních termínů a pro vojáky typické způsoby, s jakými určité hodnosti oslovují vyšší či nižší šarže.

Text pracuje s hutnými, detailními větami a vyžaduje soustředění.
Čtenář musí být pořád „v obraze“, protože Žamboch hraje na přesnost, prostor, technické detaily a detailní popis krajiny.
Odměnou pro pozorného čtenáře je věrohodnost a pocit, že skrze četbu nesledujete příběh z povzdálí, ale jdete přímo s jednotkou.

Kniha začíná krátkým varováním, ale myslím si, že místo něj by tam Mirek mohl rovnou napsat, že je natolik autentická a psaná s takovým nadšením a řemeslnou jistotou, až hrozí, že se člověk zamiluje do role aktivních záloh.
Těch českých samozřejmě.
Ti, co u armády jsou, mohou mít jisté logické nebo technické připomínky či občasný nesouhlas, ale jsem si jist, že se při čtení této knihy budou cítit dobře.
Možná budou dokonce i hrdí na to, co dělají, kým jsou, a že příběh, který v textu prožijí, částečně znají i z vlastní nebo sdílené zkušenosti.

Román dokáže nabídnout momenty hrdinství i typického lidství, bratrství, zoufalství či rozhořčení.

• „Pokud vy zabíjíte své bezbranné, nejste pro nás lidé a nebudeme vás litovat.“
  Matyáš Horek

Prožijete příběh, ve kterém se charaktery vyvíjejí a pod nátlakem i vlivem časté přítomnosti smrti mění.
Zažijete nebezpečnou misi viděnou očima hrdiny, do kterého autor opět vtiskl velký kus sebe.

Vachánský koridor na pohraničí Afghánistánu a Číny vás vítá s otevřenou náručí.
Svačinu a munici s sebou!

• V hlavních rolích, v českém znění:
  • Praporčík Matyáš Horek (hlavní postava, praporučík, velitel družstva jedna)
  • kapitán Petr Novák (velící důstojník, v civilu nejspíše rockový zpěvák, výborný voják a charakter)
  • Kapitán Janeba (pilot letadla, příležitostný “pyrotechnik”)
  • Matějek (velitel mužstva tři)
  • Drahuš Kerner (velitel društva dvě)
  • Praporčík Klouzek (provianták, zásobování)
  • Svobodník Tran Van Alejandro (střelec, perfektní vrhač granátů, řidič)
  • Michael Reidl (člen teamu bezpilotních prostředků, proviaťák)
  • Martin Putěj (člen teamu bezpilotních prostředků, dronový expert)
  • Rotný Martin Bém (silák, zástupce velitele, ten na težkou práci, řezník, kuchař)
  • Kristina “Krist” Skočdopole (odstřelovač teamu jedna – a pořádná kočka)
  • Svobodník Tomáš habrů (ten chytrý, odstřelovač teamu dva)
  • Emanuel “Em” Horký (Gustav team, odolný versatilní voják)
  • Daniel Novotný (Gustav team)
  • Sklár (kulometčník)
  • Tomáš Pole (lingvista, tlumočník, maník do telefonů)
  • Roman Vojtíšek (řidič prvního vozu)
  • Četař Hezro (křesťan a zdravotník mužstva, s imidží desátníka Hickse z Vetřelců)
  • Tazi (jeden z nejstarších v jednotce, talentovaný řidič)
  • Kocman (tvrďák, frajer, a kulometčník teamu)
  • Blatný (střelec, kulometčník druhého družstva, majitel težkého osudu)
  • Bozek a Galský (Barbarian brothers)
  • A další…
•  Pro CET 21 vyrobila tvůrčí skupina Marie Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.
  Pro Fantazy Planet přečetl a sepsal Michal Maléř

Autor: Miroslav Žamboch.
Název: Afghánistán navždy.
Nakladatelství: Triton.
Rok vydání: 2026.
Datum vydání: 30. dubna 2026.
Počet stran: 784.
Vazba: vázaná.
Jazyk: čeština.
ISBN: 978-80-7684-458-2.
Ilustrátor: Petr Vyoral.

Vyšlo i v limitované sběratelské edici o 150 kusech – rozebráno.

Díky, že čtete.
Mickey -.-

Hra se odehrává v alternativní realitě kolem uzavřené oblasti černobylské jaderné elektrárny, kde po sérii nevysvětlených událostí vznikla Zóna plná mutantů, nebezpečných artefaktů a míst, kde přestávají platit běžné fyzikální zákony. Hráči se ujímají rolí stalkerů, lidí, kteří sem vstupují navzdory smrtelnému nebezpečí, ať už kvůli penězům, informacím, nebo osobním důvodům. Zóna zde není jen kulisou, ale aktivním prvkem, který neustále připomíná, že jste na cizím území, kde nic není jisté.

Atmosféra je nejsilnější stránkou hry. Každý prvek – od vizuálního zpracování přes texty na kartách až po chování nepřátel – podporuje pocit neklidu a neustálého ohrožení. Znalci původních počítačových her okamžitě rozpoznají frakce, známé motivy i charakteristickou bezútěšnost světa. Zároveň se však dokáže rychle zorientovat i hráč, který se se značkou setkává poprvé, protože pravidla a události vysvětlují fungování Zóny přirozeně, bez dlouhých popisů.

S.T.A.L.K.E.R. Desková hra stojí na spolupráci všech zúčastněných a počítá s hraním jednoho až čtyř stalkerů. Hráči se mohou vydat na provázanou sérii volně navazujících misí nebo si zvolit jednotlivé výpravy odehrávající se samostatně. Vyprávění zde není předkládáno přímočaře, ale spíše naznačeno skrze situace, prostředí a následky činů. Díky tomu se pozornost přirozeně soustředí na samotný průchod Zónou a její nevyzpytatelné nástrahy, zatímco volnější mise nabízejí pokaždé odlišnou zkušenost a důvod se ke hře znovu vracet.

Výrazným prvkem, který stojí za zmínku, je fáze průzkumu Zóny mezi jednotlivými misemi. V této části se hráči pohybují po mapě oblasti, navštěvují různé lokace, setkávají se s postavami a rozhodují se, jak se připraví na další výpravu. Správa společné skrýše, kde jsou uloženy všechny získané předměty a peníze, vytváří zajímavou dynamiku spolupráce. Je třeba domlouvat se, kdo si vezme jaké vybavení a co ponechat ostatním. Tato část výrazně posiluje dojem živoucího světa, který existuje i mimo samotné mise.

Dalším důležitým herním prvkem jsou osobní dvouvrstvé desky stalkerů připomínající jejich PDA. Každá postava má vlastní schopnosti, inventář a vybavení s možností je postupně upravovat. Společníci získaní během průzkumu Zóny pak poskytují jednorázové i trvalejší bonusy a někteří se mohou připojit přímo k misi. Eventové karty přinášejí nečekané situace, které dokážou zásadně změnit průběh hry a nutí hráče reagovat na nové okolnosti. Velmi příjemným detailem je i úvodní výuková mise, která nováčky citlivě provede základními principy.

Nepřátelé se v Zóně nechovají pasivně. Pohybují se náhodně, dokud vás neuslyší nebo neuvidí, a poté se vás snaží pronásledovat a zlikvidovat. Dochází k nečekaným střetům mezi různými skupinami a vznikají situace, které si hráči budou dlouho pamatovat. Možnost plížit se, odvádět pozornost pomocí šroubů nebo zvolit přímější postup dává každé partii jiný průběh a podporuje pocit neustálé nejistoty.

Souboje jsou vyčerpávající a málokdy přímočaré. Munice ubývá, vybavení se opotřebovává a i zdánlivě slabý protivník dokáže být smrtelně nebezpečný. Artefakty lákají svými schopnostmi, ale často přinášejí nepříjemné vedlejší účinky v podobě radiace. Náhoda je přítomna především skrze kostky a události, ale nepůsobí samoúčelně. Spíše podtrhuje chaotickou povahu Zóny, kde ani pečlivá příprava nezaručuje bezpečí.

Produkční stránka hry odpovídá ambicím vydavatele Awaken Realms. Komponenty jsou masivní, figurky detailní a vizuální styl dokonale vystihuje ponurý charakter prostředí. Funkční insert výrazně pomáhá s organizací obsahu, což je při množství materiálu nezbytné. Je však nutné počítat s velmi dlouhou přípravou před každou partií a s pravidly, která vyžadují soustředění. Právě proto hra nejlépe funguje při hraní o samotě nebo ve dvou, kdy nic neruší ponoření do atmosféry.

S.T.A.L.K.E.R. Desková hra není titulem pro každého. Vyžaduje čas, trpělivost a ochotu přijmout, že Zóna chyby neodpouští. Pro fanoušky předlohy však představuje mimořádně věrný návrat do světa, který si zamilovali. Dokáže vyvolat stejný pocit napětí, izolace a neustálého ohrožení, jaký známe z počítačových her. Ve výsledku jde o poctivý a odvážný pokus převést kultovní univerzum do deskové podoby bez zjednodušování. Pokud vás Zóna fascinuje a jste připraveni přijmout její pravidla, čeká vás silný zážitek, který se vám dostane pod kůži a jen tak vás nepustí.

Autor: Paweł Samborski

Počet hráčů: 1 – 4

Doba hry: 120+ minut

Doporučený věk: 14+ let

Čeština: pravidla ano, materiál ano

Vydalo: ALBI a Fox in the Box

Cena: 3999 Kč

Kdo by neznal Ondřeje Sekoru, autora a ilustrátora postav jako jsou legendární Ferda Mravenec, Brouk Pytlík či obyvatelé města Kocourkova? Ale jakým byl člověkem a jaký byl jeho občanský a soukromý život? Jak prožíval meziválečné, válečné a poválečné období? Na to velmi příjemným a poutavým způsobem odpovídá komiks zastupitelky vícero výtvarných oborů Barbary Šalamounové s názvem Trampoty člověka Sekory s podtitulem Grafický román – gamebook.

Předně by bylo dobré zmínit, že toto označení komiksu bylo s největší pravděpodobností myšleno jen jako marketingový tah, neboť se ve své podstatě nejedná o grafický román a už vůbec nejde o gamebook. Je pravdou, že komiks obsahuje jeden hlavní děj vinoucí se příběhem života Ondřeje Sekory, v němž jsou vodítka k navštívení určitých samostatných střípků vedlejšího děje obsažených ve druhé části knihy. Dle návodu autorky se dá titul číst lineárně, anebo přeskakovat podle nastavených pravidel. Ovšem to přeskakování až tak moc nefunguje a ony krátké příběhy vedlejšího děje také příliš často nesouvisí s označenými odbočkami. Rozhodně proto zůstává daleko lepším způsobem číst knihu lineárně. Působí tak více konzistentně a čtenáře to příliš neruší.

Samotnému zpracování komiksu, ať už po stránce vizuální nebo příběhové, není co vytknout. Čtenář se ponoří do Sekorova života, jako by byl jeho vrstevníkem, ba dokonce blízkým přítelem. Díky autorčině dechberoucí hloubkové sondě do umělcova života, kdy kupříkladu dostala i svolení nahlédnout do jeho soukromých deníků, se dozví současný čtenář o mnoho zajímavostí. Píše se o Sekorových začátcích, kdy sbíral profesní zkušenosti v meziválečné Paříži a jeho kresby a karikatury vycházely ve věhlasných evropských periodikách. O tom, že jako milovník sportu a obzvláště ragby sám přeložil pravidla a českými ekvivalenty pojmenoval původní technické názvosloví tohoto sportu. Že jej jako první začal propagovat v tehdejším Československu. Dozvíme se o prvních legendárních postavách Sekorových stripsů dávno před Ferdou Mravencem, o jeho redaktorské činnosti v Lidových novinách, o kariérním a také o existenciálním krachu v začátcích protektorátu – přes líčení pobytu v několika koncentračních táborech, kdy dokonce sdílel pryčnu s hercem Oldřichem Novým (oba za stejné ‚provinění‘, kterým bylo odmítnutí rozvodu se židovskými manželkami), přes léta padesátá až po závěr Sekorova života.

A jelikož tyto a mnohé další události nejsou zpracovány pouze v datech, nýbrž i v živých historických a společenských souvislostech, jedná se o skvělý titul, který více než cokoliv jiného dokáže lidsky přiblížit život Ondřeje Sekory a nebojím se říct odstranit i jisté kontroverze spojené s činností ve straně, kupříkladu s příručkou O zlém brouku bramborouku. Už jen tím, že jsou tyto události zasazeny do přesných dějinných reálií, přibližují čtenáři pana Sekoru především jako člověka, a to je něco, co má velkou váhu a zaslouží si obdiv, úctu a poklonu samotné autorce komiksu.

Takže: pokud vám je v rozmezí od osmi do sta let, můžete se směle pustit do četby tohoto beze všech pochyb zajímavého a poutavého komiksu.

Barbara Šalamounová: Trampoty člověka Sekory

Vydal: Universum, 2024

Počet stran: 272

Cena: 459 korun

Jeden den jste pomocný učitel s kočkou žijící v domě, který vám nepatří. A druhý už boháč, který by si mohl koupit půlku města a armádu koček k tomu. Charlieho život se otočí naruby a z uťáplého muže středního věku se najednou má stát žralok bez morálních zábran. Na pomoc sice po strýci „zdědí“ také schopnou asistentku, ale i tak to bude pořádná změna.

Superpadouch v celé své kráse

Padouchem snadno a rychle je kniha, ve které spousta motivů bude působit známě. Pokud jste někdy viděli jakýkoliv špionský film (nebo ještě lépe parodii na něj), pak přesně víte, z jakých ingrediencí je příběh poskládaný.

John Scalzi si zkrátka vypůjčil veškerá klišé a trochu si s nimi pohrál, aby nabídl čtenáři zábavnou parodii na téma ňouma v čele superpadouškého syndikátu. I Když – on Charlie není úplný ňouma, má za sebou také práci novináře, při které občas do nějaké té kauzičky strčil nos a ostřejší lokty než by se mohlo zdát. Kromě toho je mu jasné, že když ukáže strach, konkurence ho sežere zaživa. A tak mu nezbude než doufat, že ono staré pořekadlo o tom, že nejlepší obrana je útok, bude platit i v této branži.

Ale zpátky k myšlence parodie. Na začátku, kdy čtenář příliš neví, co očekávat, vše funguje poměrně dobře. Děj se rozjíždí poměrně svižně a scénka ze strýcova pohřbu je opravdu zdařilá. Jenže když už hlavní hrdina zabydlen ve svém křesle, ztrácí děj trochu dech – už toho není příliš k objevování, respektive autor už musí rozvíjet příběh jiným směrem, a ukáže se, jak je děj jednoduchý (což ovšem není na škodu) a jak stojí právě na nápadech a humoru s nimi souvisejícími.

Co všechno máš když máš prachy

Kniha nabízí i několik prvků, jejichž zábavnost bude především o pohledu čtenáře. Ne každý ocení inteligentní kočky, ne každý se pousměje při likvidaci satelitu supersilným laserem (protože může být větší superpadoušká klasika?) a pokud se budeme bavit o delfínech, kteří se cítí vykořisťováni a hodlají zakládat odbory, mohl by si leckdo ťukat na čelo k čemuže podobná „blbost“ v knize vlastně je.

A podobných momentů najdete ještě několik, včetně ukrytého pokladu v nepřístupném trezoru. Pak už je to jen o čtenáři: rádi se pobavíte, nepotřebujete k tomu složitou špionážní zápletku a berete, že autor popustí uzdu fantazii a přiohne si logiku, aby příběh trochu uzpůsobil humornému vyznění? Pak je tahle kniha přesně pro vás, protože jejím cílem je pobavit a nechat zavzpomínat na všechny ty tajné agenty s Bondem v čele a Austinem Powersem na chvostu.

A pokud jste náhodou „ten druhý“, ryze racionální typ čtenáře, pak vás třeba osloví nápaditost a lehká hravost, které je v knize Padouchem snadno a rychle spousta.

Tak co myslíte, jak to s Charliem dopadne? Má dost velké zuby na to, aby se ubránil predátorům?

John Scalzi: Padouchem snadno a rychle

Vydalo: Laser, 2025

Překlad: Julie Nováková

Počet stran: 296

Cena:399 korun