Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Nebo že se nebudeš vracet do Oblasti X. Jenže co když má daná oblast stále neprozkoumaná místa. A dá se vůbec prozkoumat? Někdy se ale stane, že když navštívíte známé místo po mnoha letech, najednou ho úplně nepoznáváte. Absoluce je čtvrtý díl série Jižní zóna. Část knihy by však mohla být prequelem, další něco jako pokračování prequelu. Těžko říci, protože všechny díly série si s časem pohrávají. V Oblasti X, tedy Jižní zóně nic není normální. Ani čas. Kniha je rozdělená na tři větší části a několik podčástí. Zkrátka kapitol je tu požehnaně. První část má přibližně osmdesát stran a může působit jako úvodní povídka celé Absoluce. Zavede čtenáře ještě do období, kdy Oblast X neměla svůj název. Skupina biologů zkoumá místní faunu a flóru. Už tady je jasné, že se tu budou dít divné věci. Nebude velkým spoilerem, když napíšu, že expedice nezažije dobré dny. Experiment s bílými králíky (narážka na Monthy Pythony?) se nepovede. Králíci jsou agresivní a kamery, které jsou k nim připevněné… trochu ožijí. A dějí se další divné věci a do hry vstupuje i tajemný Renegát. Dokáže si snad hrát s časem? Druhá obsáhlejší část je o agentovi Centrály Jimovi. Ten má

Nolanova Odyssea je velkolepý, temný a místy až fyzicky vyčerpávající návrat domů. Tři hodiny vás drtí vinou, násilím, atmosférou a zvukem, který občas útočí víc než samotní bohové. Christopher Nolan konečně natočil svoji vysněnou adaptaci homérského mýtu – Odyseu. Na zdánlivě jednoduchém příběhu odhaluje, jak bolestivý dokáže být návrat domů a jak nejednoznačná postava ithackého […]

Článek "Nolanova Odyssea je velkolepý návrat domů, který zatraceně bolí" napsal Lukáš Vaníček a byl publikován na Fantasymag.cz.

Ostravský pár je „fajny a pěkny“ závěr fantasy trilogie temné jako ostravské uhelné sloje. Když v roce 2019 vydalo nakladatelství Straky na vrbě povídkový román z období první republiky Ostravská mystéria, potěšilo to nejen fanoušky Marka Skřipského, ale také ty, kteří ocení kvalitní urban fantasy s přidanou hodnotou. Tou byly nejen příběhy s nádechem tajemna, ale především období první republiky a ostravský region, kde se odehrávají. Tehdy se čtenáři seznámili s bývalým legionářem Martinem Váchou a četnickou dcerkou Hankou Sikorovou, k nimž se ještě přidal kněz a vyšetřovatel paranormálních aktivit Bronský. Ten převzal hlavní roli v druhém díle, který Marek Skřipský zasadil do období velké hospodářské krize. V knize Ostravský páter (2023) Hana Sikorová a Martin Vácha (profesor na gymnáziu) ustoupili trochu do pozadí. Nyní se již jako manželé vrací v třetím a závěrečném dílu, který autor zasadil do období mezi lety 1936 až 1939. Stejně jako dvě předchozí knihy také Ostravský pár přináší několik volně provázaných povídek, z nichž jsou dvě inspirovány skutečnými událostmi. Zatímco za hranicemi republiky se začíná formovat hnědé zlo, na Ostravsku život plyne poměrně poklidně. Hanka a Martin se přestěhovali do Poruby a vychovávají dceru Julinku. Páter Bronský opustil řady Vatikánem řízené organizace pro vyšetřování paranormálních jevů Opus Dei a užívá si

V září začíná knižní předvánoční mánie. Takže bude z čeho vybírat. Zuzana Hartmanová: Lovci zatracených Když čarodějce zkříží cestu démon, nevěstí to nic dobrého. Risa Hawksmoorová právě nastoupila na Surmitskou univerzitu a jejím cílem je nevyčnívat. Jako nadaná a schopná runová čarodějka ze slavné rodiny však k sobě přitahuje nechtěnou pozornost i nespočet problémů. Během prvního týdne na univerzitě stihne zlikvidovat mocného démona, udělat si mezi elfy úhlavní nepřítelkyni, seznámit se s přitažlivým barmanem Zackem a taky tajemným Damienem. Právě ten se snaží Risu pro její schopnosti naverbovat k Lovcům zatracených — nájemné skupině, která se živí lovem nelidí. Risa se zpočátku k vlkodlakovi, upírovi, revenantovi a medvědodlakovi odmítá přidat, ale co když je její touha po dobrodružství silnější, než si původně myslela? Vydá: Host Ondřej Šmejkal: Přeběhlík Bratrovražedná válka mezi Venerem a Manavgatem vstoupila do druhé dekády. Lidé z obou zemí si na ni zvykli, unaveně ji přijali jako součást svých životů a pomalu zapomněli, jaké to bylo před ní. Renton si ale z války nic nedělá. Už v ní koneckonců bojoval. Na obou stranách. Ví, že když potřebuje zmizet, armáda je ideální volbou. Ve vojsku jste nikdo, a když je třeba prchnout, stačí být rychlejší než ostatní. Jenže

Jednou padouch, navždy padouch? V dnešní době tomu čtenářky moc nevěří. A i kdyby ano, Evie Sageová by s nimi nesouhlasila. Sama z první ruky ví, že s padouchy to není tak jednoduché, jak se někdy zdá. Přesvědčit se o tom můžete, když se podíváte, jak si Evie vede v roli Učednice Zloducha. Zloduch byl zajat a je třeba ho zachránit. Zámek přitom nesmí lehnout popelem, ale drak by se mohl naučit chrlit oheň, aby byl aspoň trochu k užitku. K tomu všechno to papírování, dávná proroctví, sebezpytování a rozmotávání složitých rodinných šmodrchanic. A co teprve zkazky o hvězdné magii, ztráta osobního deníčku s brutálně kompromitujícím materiálem a toužebné pohledy po zlotřilém šéfovi? Pro Evangelinu Sageovou je to jen další pracovní týden. Ale mezi námi… už by asi uvítala víkend. Co se vztahu protagonistů týče, točíme se tak trochu v kruhu – Evie a Zloduch kolem sebe krouží, oba vědí, na čem jsou, ale i tak stále krouží (možná byli v minulých životech supi). Hannah Nicole Maehrer v prvním svazku ukázala, že má cit pro využití klišé, ale některá si mohla přeci jen odpustit, protože místy působí jako přešlapování na místě, zatímco se autorka snaží přijít na to, kudy příběh

Je tomu už čtyřicet let, co poprvé vyšel upíří román z pera Anne Rice, první díl slavných Upířích kronik. A je tomu již dvacet jedna let, kdy jsem se ještě bez občanského průkazu dostala na premiéru filmu Interview s upírem.   Nebyla v tom žádná dinosauří reklama, ani top Tom Cruise, co mě cpalo do kinosálu za úplatu. Byla to kamarádka z gymnázia. „Dva sladcí kluci, co se navzájem koušou do krku,“ prohlásila s nadšením a ukázala mi pár obrázků z teen časopisů. Snad to bylo tím, že byli vlasatí (což mě od útlého mládí přitahovalo), nebo už jen prostě to, že to byli upíři (což mě od útlého mládí přitahovalo jakbysmet). Viděla jsem předtím dost filmových upírů, sama jsem vymýšlela vlastní…, ale … tento příběh mne tak strhl, že jsem se zapřisáhla, že v žádné knížce dalšího upíra nestvořím. (Což jsem nedodržela.) Od té doby film postupně vyšel na kazetě s dabingem bratří Dlouhých, vyšel psychedelický soundtrack Elliota Goldenthala, byla zveřejněna kontroverzní předloha od Anne Rice, bezpočet webových stránek včetně originálních tiskovin, po několika letech DVD (konečně) v originálním znění, další pak nově v kvalitě HD, kde je vampyrismus vykreslen do nejnechutnějších detailů… Ani na jednom nosiči však nevyšel

Smrdí upírovi nohy? Těžko říct. A jaké to je, když vás kousne? Po setkání s Jean-Claudem mám vcelku představu. Zlatí vlci :-) Sice pořád nevím, jestli chodí upíři na záchod, ale jinak ta moje návštěva v Provinilých slastech docela stála za to. To je tak, když chce jedna vědět, jaký že to upíří kousnutí vlastně je. A jako skalní „urbaniess“ si nenechám krk očmuchávat hned tak někým, že. „Jau, Ježíš! ÁÁU!“ Zvědavá. Zvědavá, blbá, zvědavá. Všechny ty romantické představy o orgasmické veleslasti. Dyť to normálně BOLÍ! Hráli jste si jako malí s vysavačem? No dobře, ne jen jako malí, já s tím taky blbnu doteď, ale prostě když hubici vysavače přiložíte na libovolné místo, na tělo, záclonu, na kočku, hadice vcucne a nasaje obsah s hlasitým pištěním a (vynecháme-li tu kočku) je to legrační, táhne to, saje a cucá, trošku bolí a neobejde se to bez  kvičení a poskakování a následně červeného fleku, který pozvolna mizí. Vynásobte si ten pocit xkrát a máte Jean-Clauda. Na krku, přicuclýho, maximálně spokojenýho. Vám se chce z toho všeho čurat a on se cpe. Dobře mi tak! Zvědavá. „Drž, Thor,“ huhňá. „Tor!“ Kladivo nemám. Škoda. Seděla jsem na jeho gauči a on klečel za

Praha je přívětivé město, pro „našince“ určitě, a upírka Tina Salo to oceňuje. Když se na ulicích začnou povalovat vykrvené mrtvoly bezdomovců, je třeba udělat pořádek ve vlastních řadách, aby mohl poklidný upíří život v matce měst pokračovat. Pokud jste příznivci upírského subžánru fantastické literatury a máte už něco načteno a nakoukáno, možná vás už někdy napadlo, co se stane, pokud zkřížíte dvě takové veličiny, jakými jsou Blade a Anita Blakeová. Po přečtení knihy Sladká jak krev už to musí být všem jasné – výsledkem je Tina Salo. Ne, nekamenujte mne, ale berte předešlé řádky s lehkým nadhledem. Praha je přívětivé místo pro všechny „našince“, ale těmi nejsou míněni Pražané jako celek, ale jen několik málo vyvolených obyvatel, kterým se kdysi v minulosti dostalo té cti stát se příslušníky rasy upírů. Pohoda spojená s poklidným sáním z krevních pytlíků, popřípadě nějakého toho králíčka však končí ve chvíli, kdy se v temných uličkách začnou povalovat vykrvené lidské mrtvoly. Něco v upírské komunitě tak začíná nepěkně zapáchat a to je okamžik, aby se na scéně objevila Tina Salo, a díky svým kontaktům a zvláštním (na upíra zvláštním) schopnostem se pokusila přijít věci na kloub. Práci jí trochu komplikuje, že se záhy na

Tenhle článek jsem sepsal do návštěvní knihy na stránkách fangtasia.cz. Navazuje na naskenovaný článek o krvavých nemocech z časopisu Pevnost, ve kterém se mimo jiné píše o existenci upírů a jejich expanzi na zemi. Docela zajímavý článek, ten o krvavých nemocech, o upírech a pandemiích. Upřímně jsem rád, že jsem zůstal ušetřen filmů jako Blade či Den mrtvých, Doomsday apod., neboť jde imho o tisíckrát omílané téma a scenáristé a režiséři se pouze předhánějí v tom, kdo natočí atmosféričtější a dražší světovou katastrofu. Postapokalyptický žánr je moje velmi oblíbené téma, dá se říct, že vede i nad upířinou, takže se tu pokusím rozvinout určitou myšlenku, spojením těchto dvou témat dohromady. Vezměme si fiktivní scénář, na zemi se objevil upír, živící se lidskou krví. Nebudeme uvažovat o existenci tvorů živící se krví zvířecí, neboť tací existují a zatím jsme se od nich žádné expanze nedočkali. Takže máme tvora, který ke své existenci potřebuje lidskou krev (většinou je tak upír definován). Každému ihned naskáčou scénáře nejrůznějších knih (Dracula, True blood atd., dneska jich je na trhu moc) či filmů (s odporem jmenuji Stmívání, Já, legenda, Blade atd.). Pokaždé je ale scénář jiný, někde o existenci upírů nemají lidé ani tušení, někde žijí v

Film, který chci představit, není klasickým hororem s upíry. Underworld je akčním filmem zpestřeným o prvek hororovosti, kde vedle sebe vystupují upíři a vlkodlaci. Dá se říct, že film podle vzoru, který stanovil snímek Blade. Kromě toho, že filmy Blade a Underworld dělí pět let, je také různá jejich historie, hlavně co se týče její délky. Blade byl známou a oblíbenou komiksovou postavou vydavatelství Marvel, Underworld o něčem takovém mluvit nemůže. Co se týče autorů filmu, je první Blade počinem poměrně zaběhlého tvořitele komiksových adaptací Davida S. Goyera, naopak Underworld mají na svědomí tři v podstatě outsideři, jejichž denním chlebem bylo spíše hraní menších roliček, kaskadérství nebo přicmrndávání na uměleckých úpravách filmů Rolanda Emmericha. Právě to poslední měl na práci Len Wiseman, režisér i spoluscénárista dosavadních dvou Underworldů, a jak se předpokládá, i toho třetího. Podobnost s Bladem nám ještě nekončí, tak se jí pojďme trochu věnovat. Na režisérskou stoličku Bladea jedničky usedl jistý Stephen Norrington, který si s Wisemanem nemůže rozhodně nic vyčítat, ani on nebyl a není žádným famózním filmařem, a tím se ani nestal. Len Wiseman je na tom v současnosti poměrně lépe. Jeho série je oblíbená a rozhodně ji nehodlá přepustit někomu jinému, což Norrington musel.

Když jsem někdy kolem roku 2007 při brouzdání na internetu a vyhledávání literatury o upírech narazila na webzin Děti noci, ani zdaleka jsem netušila, jak mi to změní život. Zpočátku to tak samozřejmě nevypadalo. Jenom jsem chtěla zjistit, jaké knihy s touto tematikou v češtině existují, a byla ráda za tipy, které jsem na Dětech noci našla, třeba na Jenny Nowak. Postupně jsem začala komentovat články a zapojila se na fóru do diskuzí o knihách i filmech. Když šéfredaktorka a zakladatelka webzinu Děti noci Magiere v roce 2009 předala vedení Dark Knightovi, nabídl mi místo v redakci. Že bych po tom skočila? To zdaleka ne, neměla jsem s psaním článků a recenzí zkušenosti a rozhodně se o mně nedá říct, že ráda zkouším nové věci, ale prostě jsem se nechala přemluvit. Nechtěla jsem, aby Děti noci kvůli nedostatku redaktorů skončily. Začala jsem psát literární recenze, překládala rozhovory z angličtiny, jako zástupkyně šéfredaktora měla na starosti recenzní výtisky, korektury článků a postupně přizvala do redakce další aktivní lidi. Dark Knight se asi v roce 2013 s Dětmi noci taky rozloučil, a tak jsem se stala šéfredaktorkou. Přispívala jsem i na další webziny zaměřené na fantastiku (Sarden, Fantasya a krátce do Pevnosti)

Na počátku 90. let byli upíři okrajovou záležitostí kinematografie i literatury, podle nakladatelů neměl „mrtvý žánr“ čtenářům co nabídnout. Přesto do kin pronikl film o přemožitelce upírů Buffy a na pultech knihkupectví se již poněkolikáté objevily romány od Anne Rice či Tanyi Huff, kde hlavními hrdiny byli právě gentlemani s delšími tesáky. A ve Spojených státech se Laurell Kaye Hamiltonová chystala k vydání svého prvního románu o upírech ze St. Louis. Autorka nabídla čtenářům první příběh Anity Blakeové, dnes slavné oživovatelky zombií a popravčí upírů, již před čtvrtstoletím v kratičké povídce. Na první román si musela nyní jedenadvacetidílná série několik let počkat. Psal se rok 1993 a na knižní trh Spojených států po mnoha desítkách odmítnutí vstoupil román s provokativním názvem Provinilé slasti s hlavní hrdinkou drobného vzrůstu, ale s velkou odvahou, silou vnitřní i fyzickou a s temnou schopností probouzet mrtvé z věčného spánku. Fanoušci paranormální fantastiky dnes vědí, že pokud v anotaci románu od Laurell K. Hamiltonové spatří jména jako Anita, Jean-Claude, Richard, Zerbrowski či Edward, mohou se těšit na smršť akce, napětí, suchých hlášek, litrů krve i romance. Anita Blakeová je tvrdá, drsná, sarkastická mocná oživovatelka, která svůj život zasvětila nejen oživování mrtvých, ale také coby poradce policejní jednotky pomáhá řešit zločiny způsobené nadpřirozenou či nemrtvou

Legendy o bytostech, které bychom dnes nazvali upíry, jdou napříč staletími. Téměř každá velká civilizace nějaký takový příběh má. Nechme je ale tentokrát stranou, cílem tohoto článku je nastínit vývoj moderního literárního upíra.   Vše začalo v polovině 18. století básněmi, pravou slávu upírům přinesla ale teprve o něco později próza. Náplň příběhů se od časů romantismu proměnila, faktem ovšem zůstává, že upíří nás baví a nutí k zamyšlení už víc než dvě a půl století, a i když knihy o nich nesou často status brakové literatury, daří se jim stále víc než výborně. Následující výběr je velmi subjektivní a má sloužit pouze pro zorientování. Snahou bylo zdůraznit významné milníky, jakým byl bezesporu Dracula nebo Carmilla, ale také upozornit na opomíjené knihy a naznačit počátky dnešních populárních sérií. Připomínky, výtky i nápady na doplnění jsou vítány. Poznámka: většinu starších textů lze bez problémů najít volně na internetu v angličtině nebo v překladu do angličtiny. Při hledání je dobré zkusit Projekt Gutenberg  nebo název jednoduše zadat do googlu, i proto jsou jména starých děl ponechána v původní podobě. U novějších knih, které dosud nevyšly v českém překladu, také zůstala původní anglická podoba titulu. Klasická díla: 1748 – báseň Der Vampyr, Heinrich

Webzin Děti noci oslaví na konci srpna už dvacáté narozeniny. Vzpomínám si, když jsme slavili páté a dělali k tomu s tehdejšími redaktory kolečko rozhovorů (najdete je v sekci Drobky o DN). Tenkrát bych asi netipovala, že webzin pojede tak dlouho (a už vůbec ne, že u něj tak dlouho vydržím). Na začátku Dětí noci stála mladá středoškolačka z Opavy s přezdívkou Magiere. V roce 2006 založila webzin (nejprve jako podstránku webu MFantasy.cz) zaměřený především na vampýry, vlkodlaky a kulturu s tím spojenou. V roce 2008 došlo k přesunu na současnou adresu www.deti-noci.cz. Přibylo k tomu také fórum a stránky VampConu/Nightconu. VampCon, později Nightcon probíhal od roku 2008 jako linie na Festivalu fantazie a byl i součástí PragoFFestu. Za jeho organizací stáli v počátcích redaktoři Dětí noci – Magiere, Antrey, Kuchy a Ginny. Pro mnoho fanoušků temné fantastiky se webzin Děti noci stal domovem, útočištěm, kde si v komentářích pod články a na přidruženém fóru (v raných letech velmi živém, než se lidi přesunuli na sociální sítě) mohli promluvit s lidmi s podobnými zájmy, tedy s těmi, kdo rádi čtou knihy, hrají hry nebo sledují filmy o upírech, vlkodlacích, zombiích nebo čarodějnicích. Webzin se svezl na zvednuté vlně zájmu, která přišla se Stmíváním a s následným boomem beletrie i seriálů o upírech. Redakční

Ponořte se do hřejivé magické oázy rostlin a medových koláčků v novém díle Sarah Beth Durst, autorky Krámku s kouzly. Terla Perna odjela z rodného ostrova najít smysl života. Při nástupu do říšské knihovny měla na chvíli pocit, že se jí to podařilo. Jenže se změnily zákony a místo smyslu života dostala ubíjející osamělou každodenní realitu. Ta ji nakonec dostala až před soud za nelegální čarování k vytvoření inteligentní rostliny Kaze a následně ji exemplárně potrestali přeměnou na dřevěnou sochu. Naštěstí čas plyne a okolnosti se mění, a tak dostala Terla druhou šanci. Procitne na malém ostrůvku, kde místní prostomluvný zahradník Florián potřebuje pomoc – magickou pomoc. Terlin strach z dopadení za nelegální kouzlení (opět) bude muset jít stranou, neboť kouzla udržující skvostný komplex magických skleníků v chodu selhávají. S pomocí svých znalostí se pokusí přijít problému na kloub a možná při tom narazí i na magii mnohem prostšího druhu. Příběh se odehrává ve stejném světě jako Krámek s kouzly – na jednom z ostrovů říše Půlměsíčních ostrovů. Zákony ohledně magie a jejího užívání jsou velmi striktní a omezené na malou hrstku obyvatel. Oproti předchozímu dílu tu čtenář nepotká tak rozmanité bytosti, nicméně se ocitne ve stejném roztodivném světě. Sarah

Ukradené Vánoce Tima Burtona se staly kultovním dílem. A taky trochu franšízou – i knižní. Jako první se Sally v roli hlavní hrdinky pokusila představit autorka Shea Ernshaw. Nyní žezlo převzala Megan Shepherd. Sally se podařilo vyřešit trable s Městem snů a odhalit vlastní minulost. Nyní ale musí čelit budoucnosti a ta ji hrozí roztrhat na kusy, když si Sally nedá pozor. Vzala si totiž do hlavy, že všichni kolem ní musejí být šťastní, všechna sváteční města musí spolupracovat a Sally sama musí být dokonalou Dýňovou královnou. Jenže povinností je moc, a když se pokazí lektvar na slavnostní výstavě, který Sally přenese mimo čas, nastává opět chvíle, aby v sobě tahle hadrová panenka našla dostatek odvahy a zachránila město Halloween i sama sebe. Megan Shepherd naskočila do rozjetého příběhového vlaku hned v okamžiku, kdy skončil první díl Sláva Dýňové královně. Sally si sotva stihla odpočinout a už chystá velkou výstavu, na níž se mají setkat všechna sváteční města. Autorka tu jednotlivé zástupce měst představuje spíš zkratkovitě a spoléhá, že je čtenáři znají buď z prvního svazku nebo zkrátka z jiných děl či folkloru. Podařilo se jí ale vcelku dobře dodržet charaktery, které některým z nich vtiskla její předchůdkyně Shea Earnshaw.

Oliver Jasanský, autor úspěšného detektivního románu Podpalubí, se tentokrát představuje jako suverénní tvůrce epické fantasy. Havran a královna je dobrodružný příběh o válce, cti, vině a loajalitě. O světě, kde se hrdinství může snadno podobat zradě a kde jedna špatně položená otázka může mít větší váhu než tasený meč. Během jediné bitvy přišel Davir Krís o rodinu, čest a málem i svou vlast, Rísiji. O patnáct let později dostává poprvé šanci smazat potupu, které se na jeho rodu dopustil targijský král svým zbabělým válečným konáním. Plánovaný únos jeho manželky je navíc ve své podstatě až děsivě jednoduchý. Třebaže spadá do kategorie sebevražedných misí. Vztahy uvnitř targijského dvora jsou však mnohem komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Boj o trůn a nevěra na nejvyšších místech zamíchají figury tohoto šachového gambitu naprosto nepředvídatelným způsobem. A pak už se hraje o vše… Havran a královna je strhující epickou fantasy, ve které velkolepé činy ostře kontrastují s temnými následky, jež ovlivňují soukolí osudu. Oliver Jasanský vytvořil fascinující svět plný nezkrotné magie a nesmiřitelných národů, kde neexistuje špatná či dobrá strana, ale pouze nutnost zvítězit bez ohledu na cenu, kterou za to bude třeba zaplatit. ANOTACE: Patnáct let po masakru v Rudém údolí

Zapovězený skok je v pořadí čtvrtým románem z cyklu Kchrat. Příběh vrací čtenáře do minulosti, a začíná dvacet sedm let před ztroskotáním pozemšťanky Erin Marthenové na šachtranském území, což je popsáno v prvním dílu Nejasné hranice. Šachtrané před dvanácti sty lety bojovali s nepřátelskou rasou jakchtanoidů. Za cenu obrovských ztrát nepřátele vytlačili ze svého území a poučeni drastickým průběhem války vyvinuli dokonalé vesmírné vojáky, předurčené k ostraze hranic. Za celá staletí se jim ale nepodařilo proniknout za Stříbrnou mlhovinu, odkud na jejich území nepřátelé prostřednictvím neznámé technologie pronikali a ještě čas od času pronikají. Rašchet, mladý genetický upravený voják patnácté generace na první bojové misi v hraničním území zaútočí na cizí loď s cílem ji zničit. Je zraněn a nestihne spustit samodestrukční mechanismus svého skafandru. Místo aby hrdinně zemřel, je odvlečen na území nepřítele, kde zjišťuje, že obávaní jakchtanoidé už dávno neexistují. Lodě, které se čas od času objeví v hraničním území, patří civilistům. Rašchet se seznamuje s obyvateli světů Spojenecké spirály. Jejich obyvatelé tartakové, swatkiriané a nasgiové mají článkovaná těla, dorozumívají se klapáním kusadel, ale především ovládají vyspělou technologii prostorového skoku. Na šachtrany a jejich přidružené spojence, kteří dříve útočí, než mluví, pohlížejí jako na primitivní démony, proto se o komunikaci ani nepokoušejí. Po překonání

Prázdniny jsou na spadnutí, slunce svítí a nad malebným městečkem Bayleen Bay se z malého ozdobeného karavanu nese zvláštní melodie. Podobnou jsme kdysi slýchali i u nás, když do města zavítalo auto Family Frost… Hurá, přijíždí zmrzlina! Vozu se sladkostmi si všimne malý Jared, synek z ne tak docela spořádané rodiny. Ta melodie mu nedá spát. Také má pocit, jako kdyby jej zmrzlinářův maskot sledoval na každém kroku. Brzy se všechny děti olizují nad lahodnou točenou všech barev a příchutí, jen Jared má – chudák – alergii na laktózu. To mu ovšem alespoň na nějakou dobu zachrání život. Režisér a herec Eli Roth se rozhodl řádně nám osladit léto v kinech. Po řadě béčkových hororů, z nichž nejznámější pro tuzemského diváka budou asi jeho režisérský debut Cabin Fever a Hostel, na němž se podíleli i čeští herci a tvůrci, přináší zajímavé osvěžení. Tentokrát si bere na paškál děti a jejich vražedné tendence. Příběh začíná docela nevinně. Sledujeme vypečenou rodinu: sexy matku Alison alias Karen Cliche – hrála mimo jiné v hororech Absolutní zlo, Saw 6 nebo též v Rothově hororu Den díkůvzdání –, otce Martyho, jehož hraje sám Eli Roth, syna Jareda v podání Charlieho Zeltzera (objevil se v seriálu

Cozy romantasy o kavárně, dračích domácích mazlíčcích a o spalujícím vztahu mezi pohledným mrzoutem z květinářství a veselou majitelkou kavárny. Neposední dráčci jsou roztomilost, kterou nevíte, že potřebujete. Dračí kavárna je ideální pro fanoušky Legend & latéček či Gilmorových děvčat. Skvělé pro chladné večery pod dekou s šálkem čaje. ANOTACE: Když si Safira otevírala kavárnu pro dračí mláďata a jejich majitele, nečekala, že bude tak těžké udržet ji nad vodou. Ukáza­lo se, že malí dráčci nejsou zrovna ne­jlepšími zákazníky, a pravidelná výměna ohořelého nábytku stojí Safiru víc, než si může z prodeje své vyhlášené kávy pražené dračím dechem dovolit. Pohledný Aiden je majitel místního zahrad­nictví a taky lamač dívčích srdcí, kterého ale mnohem víc, než ženy zajímají právě rostliny. Zároveň si ale neví rady se svým neposlušným dračím domácím mazlíčkem. Když Aiden pozná Safiru, dostane geniál­ní nápad – zaplatí jí, aby jeho nezbedného malého draka vycvičila. Safiřina veselá okouzlující povaha uza­vřeného bručouna Aidena dráždí, zároveň ho to k ní ale beznadějně táhne… O AUTORCE: A. T. Qureshi je pákistánsko-americká muslimka, která miluje slova. Vyrůstala na Long Islandu v New Yorku ve velmi hlučné domácnosti, obklopená angličtinou (ve škole), urdštinou (v běžné komunikaci) a paňdžábštinou (když šlo o emoce). Velk­ou část